Platonismus

Troufám si říci, že Platonismus je poslední z myšlenkových škol antického Řecka která vznikla kolem roku 200 po Kristu. Zapůsobila silně na myšlení starých středověkých myslitelů. Centrálním bodem myšlení je myšlenka, že nad vším stojí nepochopitelná a nepoznatelná jednota. Tato jednota, kterou středověcí mystici postavili naroveň křesťanskému Bohu, působí na ducha a duši. Z ducha a duše, vzniká podle tohoto učení také hmota, která je ale považovaná za nejnižší . Tento proces prý také lze zvrátit, takže se duše člověka může prostřednictvím svého sebeuvědomění a očištění znovu spojit s jednotou nebo Bohem. 

Platonismus je o Duchu, idejích a jsoucnu. Připomíná lepší část duše, která člověka obrací od příjemného ke krásnému. Sledování původu krásného, dovoluje odkrýt člověka božského, který objevuje krásu duše  DUCHA. Božský člověk hledá první příčinu krásných věcí dospívá tak v procesu zvaném výstup, do míst nahoře, odkud duše pochází , kde je její vlast. Tento výstup znamená zkoumat původ tvaru a odhlédnou od látky. Tvar na látce, je totiž jen obrazem pravého duchovního tvaru, vidu. Duchovní tvar všemu smyslovému kosmu propůjčuje bytí, je tvarem , ale i působící formou, tj. organizujícím principem. Do látky pak vstupuje tvar z duše. Vzorem krásy je vid.Ne každá duše je krásná, nýbrž jen duše mající rozumové nahlédnutí, které pochází z ducha. Teprve duch je krásný sám ze sebe. Duch je tvůrcem i videm duše a duše je vzhledem k duchu látkou. Takovouto úvahou o původu smyslové krásy a krásné duše, jež je krásná na základě rozumového nahlédnutí, se odkrývá Duch 

1 - jako první příčina všeho jsoucna

2 - jako příčina všudypřítomná a uchvacující všeho tělesné

3 - jako příčina jsoucí vždy v působnosti a tedy věčná

4 - totožná s pravými jsoucny. Duch patří do oboru bytí a umožňuje vše, co se děje. Duch sám je nedělitelný, věčný.